S podvalem do Maďarska

admin Novinky z dopravy 28. 6. 2009 | 0

V pondělí jsme podnikly s kolegou svojí první cestu za hranice naší vlasti, nebo naše firma je součástí nadnárodní společnosti a ta usoudila, že je třeba soudruhům v Maďarsku pomoci a tak se od rána nakládalo :

Finišer rozdělit na dvě části abych nebyl širokej a na kolegu, další díly, který jsou potřeba na rozšíření stroje do 8,5m včetně tý modrý bedny kde jsou latě na rovinatost.
Půl dne uteklo jako voda a když sem konečně našel poslední zatoulaný kolečko z 16.6. mohli jsme vyrazit na tak trochu dobrodružnou cestu, protože sice naloženo bylo, ale nikdo netušil čím se bude skládat.
D1 popisovat je zbytečný a díky tomu, že tudy moc často nejezdíme jsme si s hrůzou uvědomily, že je to čím dál horší a je už na pováženou tady jezdit. Ač nemám rád Česmad za některé jeho nesmysly, nechápu, že tady se vyhlášené sdružení automobilových dopravců nepochlapí a nepohrozí blokádou. Vždyť časté jízdy jsou zde vhodné pro terénní podvozky a ne kamionové soupravy a ještě za tento luxus platit, to už mě přijde jako silný kafe. O poplatku za jízdu osobním vozem si myslím, že je to prachsprostá zlodějina, protože když má člověk to štěstí, že zde není nějaký problém jako nehoda nebo odstavené vozidlo případně nutná uzavírka, jedná se pouze o ničení podvozkových skupin vozu a možná že by člověk s hromadnou žalobou uspěl. Ona dálnice má mít určité parametry a zde jsou místa, která je nesplňují.
Kolega Václav byl spokojenej, že nám na cestu krásně leje, protože je to lepší na gumy, tolik prej nebouchaj. Nevím jak komu,ale před Lanžhotem mě asi takhle :

Rána to byla taková, že jsme se asi 10km hádali co komu bouchlo a když jsme šli koupit SK dálniční známku okoukli jsme gumy a místo pauzy si trochu protáhli kostru. ještě , že tak hezky pršelo. ve dvou je to sranda a za 20min není co dělat. Naštěstí jak se ukázalo, jsme si tímto vybrali to špatný. Betonovou ostudu Český republiky mám za sebou a přede mnou cesta kudy jsme ještě nejel. Jediný co mě kazilo náladu byl klesající palivoměr a hnusný prochcaný počasí. Vzhledem k infu, že na trase je pumpa Agip , která akceptuje ccs karty jsme ujížděli k přes Bratislavu směr Rajka. Jenže agip nikde a jediná kdesi na Petržalke nebo co to tam bylo za sídliště. Takže z dálnice zpět a šup hledat Agip. Klaplo všechno , trochu jsme zkoukli město a po natankování dle směráků vyrazili vstříc maďarský hranici. Jenže sjezd z kterýho jsme přijeli byl zpátky do 7.5t a hnalo nás to po starý du hungárie. Přijeli jsme k čáře a v šoku jsme zíral na vjezd do maďarska označený značkou 3.5t. Co teď? Prvně a taková situace . Jakýsi kolega po vysílačce radil projet a vrátit se po dálnici s otočkou na normální průjezd. Jenže představa toho, že nás tam sloví maďarskej policista nás dohnala k řešení vrátit se a zkusit odbočit na dálnici jinde než byl zákaz. Otáčíme a jedem směr Jarovce, protože tam byl sjezd. V Rusovcích je odbočka, žádnej problém. Jenže po příjezdu do vesnice ouha, čistej zákaz vjezdu a tak jedem vpravo po hlavní směr,Bratislava. po kilometru přijíždíme do křižovatky naší známé 7,5tuny ale vlevo je nájezd na dálnici takže sbohem zákaze a příště radši tankuju za hotový a na dálnici.
Krom strašnýho deště cesta ubíhala na pohodu až na Agip nedaleko Budapešti, kde jsme se konečně chytli na spaní.Po probuzení sem viděl asi tohle :

Po vydatné snídani jsme vyrazili dále za celkem poklidného provozu. Jak by taky ne , když mají okolo měst obchvaty. Tady, v čr, na to přišli poněkud později,ale zase si páni politici myslej, že jsou nejchytřejší v Evropě. jinde zdá se místo keců pracujou a aspoň na silnicích je to vidět.
Náš vytoužený cíl Dunaújváros se blížil.

Díky tomu, že nám byla cesta dobře popsána, jsme dorazili na vrátnici obalovny, kde jsme měli skládat, naprosto bez problémů a bez navigace.

Slečna kráčející k Manu s ním posléze odjela a já mezi tím pokračoval v debatě s vrátným a už mě začínali bolet ruce. Závoru zvednout nechtěl.
Nakonec dorazil nějakej vedoucí co uměl dobře německy. to bylo fajn, naposled sem se jí učil na základce a vim z ní to samý co z ruštiny,ale kolega Václav byl jaksi zběhlejší takže jsme po chvilce vyrozuměli, že jako jedem jinam, tady se skládat nebude. A tak jsme otočili a vyjeli na skoro prázdnou panelku, která vede touto průmyslovou zónou :

Koukněte na Mana a jeho spz. Jeho kolega prohlásil, že tohle je nejhorší obalovna ve střední evropě. Bez komentáře. A vzhůru za bílym golfem.
Jedem kamsi směrem HR po pěkný silnici jak jinak. Při projíždění městečkem Dunafoldvár jsme šel prudce na brzdy.Zahlédl jsme totiž jednu s posledních Liazek, resp. škodovku XENU a to jsem cvaknout musel

Řidiči se omlouvám za zdokumentování pozice,ale to je holt život. Kolega Václav byl trochu udiven, že stojíme na zelenou, po vysvětlení,však pochopil, nějakej rok už takhle jezdíme a tak je zvyklej na moje výpadky.

Nakonec jsme po asi 30km od původního místa určení vjeli přímo na stavbu , resp. pokračování tuším M6.

najednou se zjistilo, že tady asi ne …

Pravdou je, že jsme jim do toho nekecali, ať si vyřešej, což po hodině udělali a my opět přejížděli na další místo a tím bylo zařízení staveniště.
Když sme tam přjeli, nevěděl jsme co mám dřív dělat,protože tady bylo co fotit a největší překvapení bylo to, který nás skládalo a jehož řidič s úsměvem povídal TATRA GUT !!!!: