S Foglíkem po evropě

S Foglíkem po evropě

Jak jsi se dostal k povolání řidič?

   Já jsem ještě z generace „vojenských řidičů“. Na vojně jsem byl zařazen jako řidič a po ukončení vojenské základní služby jsem už nechtěl dělat nic jiného. Proto jsem po vojně zběhnul z truhlárny, jsem vyučen truhlářem, a nastoupil na pozici řidič u Lesního závodu, vyfasoval Škodu RTO a začal svoji profesionální dráhu řidiče.
 
Nějaké karamboly jako začátečníka tě potkaly?

   Někdy v roce 1993 jsem v mlze na namrzlé vozovce naboural do neosvětleného traktoru. Vzápětí do mého vozu bourala další a další vozidla, protože na namrzlé vozovce se nedalo bezpečně zastavit. Šlo jen o plechy a nikomu se nic nestalo.
   Od té doby se mi naštěstí karamboly vyhýbají. Je to malý zázrak, protože v poslední době a hlavně v dnešním uspěchaném provozu má každý řidič, byť je sebeopatrnější, ke karambolu hodně blízko.

Kudy vedou trasy tvého kamionu, resp. kde se nejčastěji pohybuješ?

   V posledním zaměstnání většinou po Německu, ale za svoji profesionální karieru mám projetou Evropu od Finska až po jižní Španělsko. 

Jaké značky vozidel jsi už při řízení vystřídal?

   Jak jsem zmínil, začal jsem na Škodě RTO. Za ta léta, co jezdím, jsem už toho vyzkoušel opravdu hodně. Avii, Liaz, Tatru, Volvo, Iveco, Renault, Scanii, Mercedes i Man.

Co zaměstnavatel? Plat, sociální zázemí?

     Plat, to je téma samo o sobě. V dnešní době jezdí většina řidičů za minimální mzdu a ani já to nemám jinak. Těch firem, kde se jezdí za vyšší mzdu, je málo a řidiči takové místo neopouštějí. Proto je těžké se na takovou firmu dostat. A samozřejmě, všechno je za něco. Já mám hodně zájmů a koníčků, proto chci mít při téhle práci volné víkendy, abych se jim mohl věnovat. To na každé firmě nemají, a proto pracuji tam, kde pracuji. Sociální a podobné předpisy se u nás na firmě striktně dodržují a i toto bylo kritérium, podle kterého jsem se rozhodoval v tom, kde chci pracovat.

Zmiňoval jsi koníčky? Máš na to vůbec při svém vytížení čas?

   Při tomhle povolání je volného času, ať už pro rodinu, koníčky, ale třeba také na vlastní zdraví, návštěvu zubaře, lékaře a podobně hodně málo času. Od pondělka, někdy už od nedělního večera, do pátku, resp. do soboty dopoledne se při tomhle povolání pohybujete mimo svůj domov, daleko od rodiny a kamarádů. Na koníčky, rodinu i jiné zájmy je strašně málo času.
   Mezi mé koníčky patří především motorka, ale také třeba rybaření. Snažím se každou volnou chvilku, kterých je opravdu velmi poskrovnu, využít k těmto koníčkům, kterým se věnujeme spolu s přítelkyní.

Co se ti líbí na povolání řidič a co ti naopak vadí?

   Tohle povolání nelze vykonávat bez toho, aby k němu měl člověk nějaký pozitivní vztah. Koho to vyloženě nebaví, dlouho u tohoto povolání nevydrží. Dnes už to vůbec není o penězích, je to velmi mizerně placená profese s ohledem na to, co tomu musí člověk obětovat. Vydrží u toho jen člověk, kterého to opravdu baví.

   Takže jsem asi odpověděl na obě otázky. Líbí se mi určitá volnost v rozhodování o sobě, baví mě cestovat, i když je to většinou jen od firmy k firmě, a poznávat jiné kultury, jiné lidi. Myslím si, že svoji práci dělám dobře, a i proto mě naplňuje. Nedovedu si představit, že bych chodil do práce se zapřením a jen kvůli penězům, mám štěstí, že dělám, co mě baví.
   Nelíbí se mi ale, kam se profese řidiče za posledních dvaadvacet let dostala. Nelíbí se mi, jak se tohle kdysi prestižní povolání propadá v žebříčku lidských hodnot. Nelíbí se mi nečinnost státních orgánů, které by měly svým konáním tomuto propadu zabránit. Nelíbí se mi, že se řidiči nedokáží semknout a s propadem své profese odmítají něco dělat. Je toho hodně, co se mi nelíbí. Někdy už přemýšlím, jestli záporů není v poslední době tolik, že klady skoro zanikají.

Kvalita silnic je často omílaná věc, jak se na to díváš ty?

   Kvalita silnic je u nás čím dál horší a horší. Na některých silnicích už by měl být provoz zcela zastaven, protože je to životu nebezpečné. Situace se zřejmě bude jen zhoršovat a takových nebezpečných cest bude přibývat. Peníze za mýto, silniční daň apod. putují do státního rozpočtu, ze kterého se jen velmi malá, nedostačující část, vrací k obnově silniční sítě. Zákonodárci by měli převzít systém financování oprav a budování dopravní sítě od států, kde takový systém funguje. Od států, kde je to na silnicích a jejich kvalitě poznat.

Co si myslíš o právním pojištění řidiče?

Myslíte pojištění právní ochrany? Mám dojem, že bez toho pojištění se nedá povolání řidiče vykonávat. Při tom, jaké škody dnes můžete při výkonu svého povolání způsobit, a také, když si uvědomím, jakou změť nepřehledných zákonů tu v posledních desetiletích naši zákonodárci vytvořili, považuji pojištění právní ochrany při výkonu mého povolání za nezbytné.

Máš nějaký silný zážitek ze silnic a provozu na nich?

   Silným zážitkem je pro mě každá nehoda, kterou na silnicích vidím. Za ta léta, co jezdím, jsem poznal spoustu lidí a kamarádů. Pokaždé si říkám, že je to jeden z nás, který se už nikdy nedostane ke svým blízkým, ke své rodině, která na něj doma čeká. Jsou to hodně silné a emotivní zážitky, i když člověk řidiče nezná. Vždy si uvědomím, že v dnešním provozu, době netolerance a agresivity, v době stále se zvyšujícího tlaku, který je na řidiče vyvíjen, jsem mohl na místě nešťastníka být i já sám nebo kdokoliv z kamarádů řidičů.

Nejde se také nezeptat na pány kolegy za volantem. Jaké jsou tvoje zkušenosti?

     Myslím si, že systém, který tu kdysi fungoval, byl pro provoz na silnicích bezpečnější. Řidič se musel k řízení velkých souprav propracovat přes řízení menších vozidel. Nabral tím určitých návyků, zkušeností a přehledu. Zkušenosti s řízením nelze nabrat v autoškole, byť by byl učitel autoškoly sebevíc profesionální. To lze až v přímém provozu a najetými kilometry. 
Řidiče ale samozřejmě nemůžeme kategorizovat podle věku. Někdo to prostě v sobě má a někdo to v sobě nikdy mít nebude. Potkávám opravdu profesionály, kterým sotva vyrašily vousy na bradě, a potkávám i starší řidiče, kteří z mého pohledu nikdy profesionály nebudou. 

Všeobecně se ale vytrácí ona profesionální čest a převládá agresivita a bezohlednost.

Média obecně prezentují řidiče kamionu jako to nejhorší, co se na silnici pohybuje, jak to vidíš ty?

   Média hledají senzaci a ta mnohokrát nemá se skutečnou pravdou nic společného. Myslím si, že to není o tom, kdo co řídí. Stejně tak, jako jsou mezi motorkáři nebo řidiči osobáků dobří nebo špatní řidiči, jsou takoví řidiči i mezi řidiči kamionů. Při porovnání policejních statistik vyhasíná při nehodách osobních vozidel mnohem více lidských životů, ale nehoda kamionu je více vidět, takže pro média je taková nehoda více atraktivní. Je smutné, že honbou za senzacemi vnášejí na naše silnice nesnášenlivost a netolerantnost.

A co pokuty? Byly? A za co?

Pohybuju se na silnicích denně, pokuty bohužel byly. Ale nebylo jich mnoho, snažím se jezdit podle pravidel, nikoho neomezovat ani neohrožovat, být tolerantní k ostatním. 
Dostal jsem pokutu za přetížení nápravy, kdy jsem neměl předem možnost toto přetížení zjistit, a také pokutu za nedodržení vzdálenosti, kdy se přede mne zařadil kamion, kterému jsem zpomalil při předjíždění. Bohužel on následně také zpomalil a než jsem stačil zareagovat, už mě měli. Je to úděl profesionálních řidičů. Stejně jako jsou dobří a špatní řidiči, jsou i dobří a špatní policisti. Beru to tak, že dělají svoji práci jako každý jiný. Někteří ji dělají více dobře, někteří méně dobře. Přesto mají všichni tu moc rozhodovat o pokutě.
Ty pokuty jsem zaplatil jako mladý a nezkušený řidič. Dnes už vím, že pokud jsem něco provedl, musím zaplatit. Ale pokud jsem si jistý, že jsem přestupek nespáchal, nebo že policista anebo jiný kontrolní orgán nepostupuje správně, mohu věc nechat prošetřit. I proto si platím pojištění právní ochrany. 

Děkuji za rozhovor a přeji ti hodně klidných kilometrů.

                                                                                   Rozhovor vedl Martin Kareš