Rozhovor s řidičem z hor

Rozhovor s řidičem z hor

Jak ses dostal k povolání řidiče?

Nepatřím k těm, kteří by tuto práci chtěli dělat od malička. Chtěl jsem jít studovat stavební průmyslovku, ale nepřijali mě. Tak jsem se rozhodoval, co dál. V té chvíli mě dost ovlivnil jeden z mých kamarádů, který se tou dobou už druhým rokem učil automechanikem pro tehdejší ČSAD. Takže na podzim jsem nastoupil do prvního ročníku učebního oboru automechanik, pro tehdejší ČSAD Rychnov nad Kněžnou. Po vyučení vojna a po návratu jsem hned začal jezdit. Nebojím se říct, že tenkrát to bylo hlavně pro peníze. Jakýsi přátelský vztah k této profesi jsem začal získávat až postupem času.

Měl jsi nějaké karamboly?

Nevím, jestli se to dá nazvat přímo karamboly, ale co si tak vzpomínám, tak jsem v začátcích přišel asi o 2 zrcátka, případně jsem zapadl někde na stavbě. Tenkrát se totiž dodržovala taková nepsaná praxe, že začínající řidič šel nejdříve tak na měsíc do zácviku ke zkušenému kolegovi, potom dostal třeba solo sklápěčku, sklápěcí soupravu a třeba až po 3 nebo 4 letech se dostal na soupravu valníkovou. Musím ale podotknout, že toto vše bylo před převratem v r. 1989. I když podobný kariérní postup by byl při výchově nových řidičů vhodný i v dnešní době.

Kudy vedou cesty tvého trucku, kde se nejčastěji pohybuješ?

Kromě Portugalska mám projetou celou západní a střední Evropu a Skandinávii. Přidám k tomu ještě Itálii, Slovinsko, Chorvatsko, Rumunsko. Jediné co mi chybí, je zbytek Balkánu, Řecko a státy bývalého SSSR.

Po převratu v r. 1989 jsem byl z ČSAD „odejit“ a v r. 1992 jsem odešel pracovat jako řidič a mechanik k německému cirkusu do Španělska. Byla to velice zajímavá práce, ale po pravdě řečeno i docela těžká životní zkouška. Přesto, na to dnes docela rád vzpomínám. Třeba už jen proto, že jsem se tam vcelku dobře naučil španělsky, což se mi kolikrát hodilo i v budoucnu. Kromě toho se ještě jakž takž domluvím německy, ale to je spíš taková „šoférská“ němčina. Myslím, že umět alespoň jeden cizí jazyk, je takový základ pro každého řidiče MKD.

Po návratu ze Španělska jsem začal pracovat u firmy, která se specializovala na Skandinávii. Hlavně Švédsko a Norsko, ale byl jsem i v Dánsku a ve Finsku. Ze severu se zpátečky vozili převážně na jih – Slovinsko a Chorvatsko. Potom jsem asi rok a půl jezdil do Anglie, další rok a půl do Španělska, ale to bylo už u jiných firem. V současné době to je převážně západní Evropa a Anglie.

Jaké značky jsi už při řízení vystřídal?

Tady si trochu pomůžu s citátem z písničky Ládi Vodičky „Řidič ten tvrdej chleba má“. Jezdil jsem snad se vším, co kdy mělo 4 kola. Je ale pravda, že Volvo je moje srdeční záležitost. Možná proto, že za jeho volantem jsem strávil víc jak 15 let. Sice kabina je uvnitř menší  než u ostatních aut, kvůli svému aerodynamickému tvaru, ale jelikož mám pořádnou „chlapskou postavu“ ,tak mi velice vyhovoval „posez“ za volantem  a samozřejmě jízdní vlastnosti a pohodlí jízdy.

Co zaměstnavatel, plat, sociální zázemí?

Toto je v dnešní době dost probírané téma nejen mezi řidiči, ale i na různých internetových fórech věnujících se dopravě. Pracoval jsem v různých firmách, s různým druhem odměňování. Nejčastěji to bylo na bázi % z přepravy, kde řidič nemá ani tu nejmenší šanci spočítat si výplatu. Co se týká zázemí, tak si myslím, že v dnešní době to je o hodně lepší než třeba před 15-20 lety, kdy většina z dnes větších firem začínala. Vzpomínám si, že když jsem po návratu ze Španělska nastoupil k firmě a měli jsme 2 Liazky a 2 Volva F 12, tak jsme měli pronajatý oplocený pozemek s dřevěnou boudou a veškeré opravy se v zimě, v létě, dělali venku. Dnes má tato firma přes 80 kamionů, vlastní logistický areál a servis a spoustu dalších aktivit. Zkrátka doba jde dopředu a zázemí se zlepšuje. Co se týká mě osobně, tak v současné době pracuji ve firmě, kde převážná většina věcí funguje tak, jak má. Mám základní plat plus diety, různé příplatky dle zákoníku práce. Technika, přístup vedení firmy k zaměstnancům a ostatní věci týkající se dopravy jsou na špičkové úrovni. Je ale pravda, že při počtu přibližně 45 aut, které v současné době máme a přibližně stejném počtu řidičů nemůžou být všichni bez výhrad spokojeni. I já mám jednu menší výhradu, ale myslím si, že není vhodné ji prezentovat veřejně. Lepší bude probrat ji v rámci firmy.

Co se ti líbí na povolání řidič, a co ti naopak vadí?

Na mém povolání mi asi nejvíce vyhovuje relativní volnost, a to že je člověk více méně svým pánem. I když se samozřejmě musí dodržovat určitá pravidla, zákony nebo třeba časová okna nakládek a vykládek. A co mi vadí nejvíc? Asi to, kam až toto, kdysi vcelku prestižní povolání, kleslo. Je mi jasné, že na tom mají svůj podíl nové generace řidičů, ale hlavně media, pro která kamiony a jejich řidiči představují úhlavního nepřítele veřejnosti.

Kvalita silnic je často omílaná věc. Jak se na to díváš ty?

Co se týká kvality silnic, tak mé názory jsou trochu rozpolcené. Na jednu stranu se za posledních 20-22 let podařilo postavit spoustu nového, na stranu druhou, když jedu po silnici, kde jsou třeba půl metrové výmoly, tak si říkám, jak je tohle možné, že to nikomu nevadí. A co se týká aféry okolo dálnice a mostů na Ostravsku, tak na to mám také svůj soukromý názor. Někdo se na tom pěkně napakoval, a aby se to za zbytek peněz podařilo alespoň dostavět, tak se použili levnější a méně kvalitní materiály. Tím pádem je nekvalitní i výsledné dílo. Ze své praxe řidiče vím, že pod každou objednávkou i příjmem materiálu je někdo podepsaný. Tak se domnívám, že pro orgány činné v trestním řízení by neměl být problém viníky zjistit. Tedy pokud budou chtít.

Co si myslíš o pojištění právní ochrany řidiče?

Je to věc, bez které by asi žádný řidič neměl opouštět areál vlastní firmy. Tedy alespoň v případě, že nechce být jako Ježíšek a rozdávat peníze každému, kdo si o ně řekne. Já sám mám pojištění u AXA ASSISTANCE, které mám od Sdružení řidičů CZ, o.s. a jejich služeb jsem využil už asi 3x.

Máš nějaký silný zážitek ze silnic a provozu na nich?

Bylo to ještě za bolševika, kdy jsem se stal přímým svědkem tragické dopravní nehody, při které zemřeli 2 dospělí a 2 děti. Zřejmě se řidič staré Octavie nestihl včas zařadit při předjíždění a čelně se srazil s protijedoucí Tatrou. Hrozný masakr, který mám před očima dodnes. A jeden z mých nejlepších kamarádů také zahynul při dopravní nehodě.

Nejde se také nezeptat na pány kolegy za volantem. Jaké jsou tvé zkušenosti?

To máš to samé jako s lidmi ze společnosti. S někým si padneš do oka více, s někým méně. U nynější firmy nejsem dlouho, takže ještě moc kolegů neznám. Ale zastávám názor, že i když mi někdo není sympatický a nemám si s ním co říct, snažím se s ním jednat korektně a zbytečně nevyvolávat spory a hádky.  Když to vezmu všeobecně, tak vztahy mezi řidiči v několika posledních letech dost ovlivňuje moderní technika. Skoro každý má dnes v autě DVD, notebook nebo satelit, a když se někde dělá víkend, tak se raději sledují filmy,než aby se vylezlo ven z auta a pokecalo se s kolegy.

Media obecně prezentují řidiče kamionů jako to nejhorší, co se na silnici pohybuje. Jak to vidíš ty?

Po pravdě řečeno se ani nedivím, když kolikrát vidím, co „taky kolegové“ dokážou. Na druhou stranu to je hodně zjednodušené tvrzení, že za vše špatné na silnicích můžou kamiony. Spíš je to tak, že pokud má někde nehodu nebo nějaké problémy kamion, je to vidět daleko více, jak u osobního auta a více se to rozmázne. Některé instituce si na „pronásledování“ kamionů a jejich řidičů dokonce založili i svůj hlavní důvod existence. Viz třeba tzv. „Dopravní federace“, která formou dotace bere nemalé peníze ze státního rozpočtu. Třeba i pro změnu náhledu společnosti na nás řidiče, jsem se stal členem Sdružení řidičů CZ a aktivně podporuji jejich aktivity i akci: Snažím se být slušný řidič, jsem členem Sdružení.

A co pokuty? Byli? A za co?

Přesto, že se snažím být slušný řidič, čas od času se nějaké pokutě nevyhnu. Teď v poslední době, ještě u bývalého zaměstnavatele, jsem ji dostal od Celní správy za nefunkční jednotku Premid v mém autě. Ačkoliv jsem udělal vše, co mi zákon v tomto případě nařizuje, šéf nedoplatil dlužné mýto a to byl kámen úrazu. Zákony jsou postaveny tak, že i když to není vina řidiče, tak stejně musí zaplatit. Divné zákony.  A to jsem to konzultoval i s právníkem z AXA ASSISTANCE. Ale co se týká nehod, tak jsem zatím čistý. Za nějakých 26 let za volantem mám najeto přibližně 3,5 milionu km bez nehody. Jen kdysi jsem na ledě narazil s osobákem do stromu a odnesla to pravá přední část auta.

Rodina, koníčky. Máš na to při svém vytížení vůbec čas?

Když to řeknu trochu s nadsázkou, tak mým největším koníčkem se mi stala práce. Možná to pro někoho bude znít divně, ale je to tak. A mým druhým největším koníčkem je country muzika a vše kolem ní. Mám spoustu přátel mezi muzikanty, a i když sám na nic nehraju, baví mě psaní textů a různých básniček. Co se týká rodiny, tak jsem svobodný. Mám ale přítelkyni, která pochází ze šoférské rodiny, tak má pro moji práci pochopení. Proto bych ji chtěl i touto cestou poděkovat. Ale i zároveň všem manželkám a přítelkyním nás profesionálních řidičů, které to s námi nemají vůbec jednoduché.

Děkuji za rozhovor a přeji hodně klidných kilometrů.

Rozhovor vedl Martin Kareš