Rozhovor s řidičem Martinem

Články pro řidiče

Rozhovor s řidičem Martinem

Profesionální řidič, člen Sdružení řidičů Martin Kopecký

 Jak jsi začínal s profesí řidič?

  Moje první práce byly výtahy a z těch jsem šel rovnou na velký kamion, ve 22 letech to byla skoro i náhoda – kamarádův táta měl firmu o 5 tahačích a sháněl řidiče, tak to se mnou zkusil.

 

 To je docela tzv. vhození do vody, s myšlenkou, naučit se rychle plavat. Jak to šlo?

 První cesta vedla do Polska a přiznávám na rovinu, že jsem měl strach, ale hlavně respekt z takový „krávy“, ale dopadlo to dobře.Potom jsem měl ještě 3 cesty ve dvojce do Norska a Švédska, a poté už sám. Přiznávám, že za první dva měsíce to odnesla plachta, zástěrka na návěsu a spolujezdcovi schůdky, plus pár zabloudění a tak podobně.

 Ne každý se rovnou takhle přizná k prvním oděrkám. Ono jak se říká, kdo „neboural“ nestal se řidičem. Bylo i něco vážnějšího?

 Přesně tak, žádný učený z nebe nespadl. Jinak nehoda byla, ale ne mojí vinou. Bylo to v létě 2010 a řídil kolega. Vlivem špatně naloženého návěsu, sjetých gum a velmi hustého deště, dostal smyk a zavřeli jsme se tzv. do jedničky.

 Proč byly pneumatiky sjeté? Nebylo na nové?

 Bylo to tak, že jsem měl dojet na holandskou základnu a ihned do servisu. Vše už bylo vyjednáno.

 Byl jsi poměrně vážně zraněn. Byly nějaké problémy se zdravotním pojištěním?

 Ano to jsem byl. Těžký otřes mozku a zlomená levá ruka nad loktem a jako bonus s porušením nervu. Další  problémy naštěstí nebyly.

 Po uzdravení jsi se vrátil.  Pracuješ kde a jak často býváš doma?

Pracuji pod českou pobočkou holandské firmy a jsem na turnusy v Holandsku. Délka turnusu záleží na dohodě s vedením, a mě jako svobodnému stačí jet domů na 3 dny v měsíci.

 Tři dny  v měsíci není moc. Co přátelé, kamarádi, přítelkyně?

Není ani přítelkyně a opravdových přátel mám tak málo, že za ty 3dny je stihnu navštívit, ale je pravda, že se nezastavím.

 Takže život samotáře?

Žiji mezi kolegy. Je nás tu tuším asi 15 nebo kolik. Ani přesně nevím, takže zas tak samotářské to není a vracíme se na základnu i několikrát v týdnu, takže je si s kým pokecat.

 Kudy vedou trasy tvého kamionu, resp. kde se nejčastěji pohybuješ?

Nejčastěji jezdíme pro TNT a Kühne & Nagel destinace Německo, Francie, Belgie, Španělsko a Itálie.

 Nutí vás spedice k přetěžování kamionu?

Tyto případy tam jsou zcela cizí, ale do CZ se občas vezou sběráky a tam je váha na hraně, protože odesílatelé neuvádějí pravdivě váhu nákladu.

 Jak si to vysvětluješ. V unii vše ok, a do CZ občas přeloženo?

No to zase ne. Občas se to stane i po unii, ale tam to pro řidiče při kontrolním vážení není hrůza jako tady.

 Jaké značky vozidel jsi už při řízení vystřídal?

U první firmy byla značka Renault s typy Magnum a Premium, u té druhé je to Volvo FH13 a Daf 95 a 105.

 

Které se ti zdá nejlepší, nebo s kterým si jezdil nejraději?

Vlastnosti současných vozidel jsou velmi vyrovnané, ale kdybych si mohl vybrat, tak Magnum a nebo Volvo. Nicméně pro mě je jedničkou Volvo.

 Který trasy jezdíš nejraději?

Nemám vyloženě nějakou trasu oblíbenou, pouze jezdím raději v noci, než přes den.

 Co zaměstnavatel? Plat, sociální zázemí?

Zázemí tady v Holandsku  přestává stačit  díky tomu, že je nás zde víc a víc. Všichni spíme v autech, celou dobu i když teď udělali jeden poko,j teda spíš celu o dvou postelích. Jinak tu máme kantýnu se sporákem, ledničkama apod. Už asi dva měsíce slibují pračku, bez ní je to špatný. Na druhou stranu, když jsme šikovně“ rejpli“ do vedení firmy, tak i to se povedlo a dá se říci, že zde vše funguje bez výhrad. Co se výplaty týká, tak je to samozřejmě lepší než v CZ, protože přiznaný základ je vyšší, diety a další příplatky bez výhrad v plné výši a výplata je ve stanovený termín na účtě.

 Pracuješ, resp. jsi zaměstnán u holandské firmy, přesto jsi členem prvního a jediného Sdružení řidičů CZ.  K vypsání přihlášky tě dovedlo co?

Jako někteří jiní řidiči jsem chodil ve chvílích volna na internetové truckforum, kde jsem  zaregistroval vznik tohoto sdružení. Sledoval jsem činnost, pár chlapů, co se snažili pomoci druhým radou, nebo odkazem tak, aby dotyčný byl spokojen. Pro větší info jsem kontaktoval jednoho ze zakladatelů s nickem Mates a díky pár propsaným dnům jsem pochopil, že ti lidé se budou pokoušet něco špatného změnit. Ač to připomíná boj s větrnými mlýny, přidal jsem se k nim, protože se zcela ztotožňuji z jejich myšlenkou. Řečí po parkovištích už bylo dost, je třeba něco dělat, jinak z českých řidičů budou otroci s podporou tohoto státu.

 To bylo vyčerpávající. Děkujeme a zeptám se poslední otázkou na nájezd kilometrů. Kolik kilometrů ročně najedeš?

Ročně jsem to nepočítal, měsíčně dle práce od 6 -12.5 tis. kilometrů měsíčně.

 Přeji ti všechny ty další kilometry bez nehody a děkuji za rozhovor a čas při něm strávený.

                                                             Rozhovor vedl Martin Kareš