Rozhovor – nadměrné náklady

Dneska vám představíme řidiče osobního vozidla. Nicméně jeho cesty vedou za těmi velkými, nadrozměrnými. Václav Hakl, je osoba, která doprovází nadměrné náklady a my ho trošku vyzpovídáme.

 

Vašku, vezmeme to od školy. Čím jsi se vyučil, co jsi vystudoval?

    V osmé třídě základní školy přišel jednou v rámci prezentací voják z okresní vojenské správy. Začal nám vyprávět o vojsku a o oborech, které se dají vystudovat. V té době jsem se zajímal o letadla, moc mě zaujal letecký opravář stíhaček. Bohužel tam přijímaly jen takové ty lepší žáky já patřil k průměru. Zkusil jsem tedy dát přihlášku na Vojenskou střední školu protivzdušné obrany státu. Vyšlo to a přijali mě. Ale škola byla na Slovensku v Liptovském Mikuláši. Tak jsem začal dojíždět na Slovensko. Pak se republika rozdělila a ve třetím ročníku jsme byli v Moravské Třebové a konečně ve čtvrťáku jsme byli v Brně. Tam jsem také ukončil školu.

 

Po škole bylo co?

   Po Škole jsem nastoupil k Vojenskému útvaru ve Slaném. Tam jsem byl dislokován na oddělené pracoviště, kde byl raketový útvar. Tam jsem začal sloužit jako velitel elektrocentrál. Pak začala reorganizace armády. No a dopadlo to tak, že se začaly rušit jednotlivé útvary protivzdušné obrany. Zrušen byl i náš útvar. Armáda mě nebyla schopna nabídnout adekvátní místo a byla možnost odejít do civilu. Toho jsem využil a v armádě skončil. Pak jsem pracoval v různých firmách jako elektromechanik nebo elektrikář. Pak jsem to vše hodil za hlavu a začal jezdit doprovody.

 

   Začátky za volantem byly po získání oprávnění, nebo jsi jako většina z nás, začínal někde mimo provoz pod dohledem zkušenějšího?

   Začátky byli přímo ostře v provozu. Byla to nejlepší škola, protože jsem se musel začít hodně soustředit a řešit dopravní situace. První auto co jsem řídil byla Škoda favorit. Pak jsem přešel na Škodu fabii 1,2 HTP. Nyní řídím Citroen Berlingo. S tímto vozem jsem nesmírně spokojen. Pokud bych si kupoval další auta, asi by byla volba stejná čili Citroen.

 

Co vše jsi řídil?

   Jelikož mám jen řidičské oprávnění skupiny B, tak zatím jen osobní vozidlo. I když mě láká si udělat řidičák na C a návěs, ale zatím jsem se k tomu neodhodlal. Mám k řidičům, co řídí velká auta úctu, je to zodpovědná práce.

 

Měl jsi někdy nějakou nehodu, nebo byl si u nějaké? Hodně lidí dnes ani nezastaví a tak se ptám co ty?

    Nehody jsem měl celkem tři. Jedna byla zapříčiněna mojí nerozvážností a neodhadnutím situace. Na cestě ležel sníh bylo to po velikonocích a já jsem vjel rychleji do zatáčky a bylo vymalováno. Smyk a auto bylo v příkopě. Ven mě tahali hasiči s AV 14. Druhá byla ta, že jsem zpomalil a zezadu do mě narazil jiný osobák naštěstí do odnesly plechy. No a ta třetí byla technická závada na vozidle. Jel jsem z kopečka a praskl mě brzdový kotouč. Auto nebrzdilo a skončil jsem v lese. Odvezla mě záchranka a byli u toho i hasiči.

Teď když vidím nehodu tak zastavím a ptám se jestli potřebují pomoct i když vidím, že to jsou jen plechy. Je to lepší zastavit a zeptat se. Když jsem vybavovali vozidlo na doprovody tak jsem tam koupil i hasičák. Jednou jsem takhle jeli s nadměrem po dálnici a co se nestalo. Vidím jak hoří u náklaďáku pneumatika. Zastavily jsme a použily jsme ho. Světe div se, pomohlo to a požár se nerozšířil na celé vozidlo. Byl jsem rád, že jsem měl v autě hasičák. Proto bych doporučil všem řidičům vozit hasičák v autě.

 

Co tě přivedlo k práci ohledně nadměrných nákladů, zajištění technického doprovodu?

   Moc mě fascinovali tyto náklady už když jsem byl malý. Párkrát, kde jsem bydlel, jel nadměr v podobě T 815 a jeřábu MB, který byl touto tatrou tažen. Líbila se mě ta délka a ta práce toho řidiče a to vše kolem. Na truck-forum jsem poznal Ondru Čerešňáka z Brna Jednou jsem měl možnost díky Ondrovi se přepravy zúčastnit. Moc se mě to líbilo. Pak jsem asi po půl roce řešil práci a tak nějak jsem se rozhodl to zkusit v tomto oboru. Udělal jsem si živnostenský list a začal zařizovat vše potřebné k tomu, abych mohl jezdit doprovody k nadměrným nákladům.

Než vyjedete musíte mít nějaká povolení atd. Co vše to zhruba obnáší a časově zabere?

     Každý nadměrný náklad je jiný a vyžaduje řešení přepravy. Vše se řeší podle váhy a rozměrů nákladu. Bagry se vozí na podvalech nebo hlubinách. Konstrukce třeba na roztahovacím návěsu. Setkal jsem se u přeprav s plánováním, kdy se trasa projížděla třeba třikrát a vše se řešilo a měřilo několikrát. Někdy je to hodně náročné na přípravu, musí se k tomu vyjádřit ŘSD, nebo správce cest, popřípadě i další instituce. Musí se naplánovat přestávky a bezpečné projetí jednotlivých úseků. Podle rozměrů se odvíjí i kolik bude doprovodů a zda pojede i policie jako asistenci při přepravě.

Je jasné, že na tyto velké přepravy se musí žádat o povolení k přepravě. To vystavuje ŘSD. Pak u menších přeprav se také žádá o povolení na přepravu podle rozměrů a váhy. Někdy se rozměry nákladu vejdou do takzvané trvalky, kterou má přepravce. V trvalce jsou rozměry, co může daný přepravce převážet za náklad, aby nemusel žádat o jednorázové povolení na přepravu.

Bohužel najdou se i firmy, které porušují snad všech ustanovení pro přepravu nadměrného nákladu.

 

Jsi i u nakládek nebo jen přijedeš a vzhůru na trasu?

Většinou jsem i u nákladky nadměrného nákladu. Je to lepší, protože člověk pak má představu o tom, jak se náklad může chovat. V neposlední řadě je to i přínos pro řidiče, protože mu můžu pomoci s nakládkou. Naučil jsem se díky tomu přemýšlet o rozložení váhy a tvaru nákladu na podvalu nebo hlubině. Ono pak každý centimetr, který přečuhuje přes rozměr vozidla je rozhodující kvůli projetí. Další věcí je to, že se musí přemýšlet i o uvázání nákladu k vázacím okům, tak aby s to dobře rozložilo proti zpětnému pohybu nebo proti smyku. Jak říkáme občas s řidiči, raději o půl hodiny budu déle vázat, než aby se to v první zatáčce vyklopilo.

 

Kdy se jezdí takové přepravy? V noci, ve dne? Nebo je to jedno?

    Velké přepravy se jezdí v noci i ve dne. Je to z důvodu provozu na silnicích. V noci se jede lépe silnice jsou volnější. Ale pokud je to větší rozměr se plánuje přeprava na den. Je lépe vidět na náklad. I když i v noci se setkáváme s řidiči, kteří nadávají, že se to má vést ve dne, že je zdržujeme. A někdy je to i naopak. Ve dne nadávají, že máme jezdit v noci. Takové ty menší přepravy se jezdí přes den. Třeba zemědělské stroje nebo konstrukce. Ale i stavební stroje se vozí ve dne.

 

Jedete s „nadměrem“co ostatní účastníci silničního provozu?

 Bohužel tato otázka by vydala na samostatné číslo časopisu. Někteří řidiči nedokážou pochopit to, že je to nadměrný náklad a neposlouchají naše pokyny. To se jim nevyplácí. Jednou se mě stalo, že mě řidič absolutně ignoroval, po upozornění že je tam nadměr se rozjel. Já přece nebudu čekat. No to se ale spletl, šířka 6,5m. Musel potom před nadměrem couvat zpět 4km. Myslel si, že když má superb, tak mu uhne i nadměr. Naopak někteří řidiči poslechnou na slovo a vycházejí vstříc. Snažím se i dávat info na 10 kanále, kde se pohybujeme, aby i řidiči kamionů o nás věděli. A je to i vidět, pak když nás vidí, už se odstavují sami. Za to bych jim chtěl moc poděkovat. Jednou se mě stala příhoda, že jsme vezli nadměr, který měl šířku 5,5 m a jeli jsme od Mladé Boleslavi na Mělník. Všechno se docela dařilo, vpředu dva doprovody odstavovali a bylo to v pohodě. No a těsně před Mělníkem, řidič takzvané lázeňky Renaultu Magnumu nechtěl prostě uhnout. Stál tam a nereagoval, projetí kolem něj trvalo 15 minut. A to se ještě ve vysílačce naladil na náš kanál a začal nám nadávat a smát se nám, kolik nám to dalo práce kolem něj projet. V tu chvíli bych mu asi vzal řidičák a v životě by si už za volant nesedl. Nebo bych ho posadil za volant nadměru a řekl bych mu a jeď. Myslím, že by za to nesedl, ještě v situaci, kdy řidič tahače nevidí dozadu a musí se spolehnout jen na doprovod, co mu říká. Někdo nám říká, že jsme jen blikači a nic neděláme. Ale myslím si, že práce doprovodu není jen o tom si sednout a začít blikat. Blikáme proto, abychom upozornily řidiče ostatních vozidel o nebezpečí, které by je mohlo ohrozit. Několikrát se nám stalo i to, že se nás řidiči snažili podjet z pravé strany. Další kapitolou jsou cyklisté. Mají kolo, tak proč by měli uhýbat…….

 

Ve spoustě obcí přibyla obrovskou spousta betonových ostrůvků, kruhových objezdů. To asi není úplně ideální na průjezd takových nákladů?

   To je dobře položená otázka. Martine, sám máš zkušenosti s přepravama a denně se pohybuješ po našich silnicích. Je to prostě v tomto směru hrůza. Nechápu, jak někdo může naplánovat kruháč, po kterém projede jen osobák. Kde je pak místo na kamion a natož pro nadměr? Projektanti nad tím moc nepřemýšlí jak to udělat a vytvořit. Měli by občas sednout k někomu do kamionu a zkusit si pak kruháč, co naprojektovali projet. Proto jsou kruháče tak zničené a často se opravují, protože se na ně velká auta nevejdou. Co mě dokáže rozčílit jsou objezdy, kde mají vyvýšený střed na úroveň vozovky.

 

Když se vrátím k nákladům a jejich váze. Jak jsou na tom naše silnice. Přežijí takové transporty bez úhony?

    Tak všeobecně naše silnici jsou v dezolátním stavu. Nejsou peníze na opravy a když se najdou tak to pak trvá oprava strašně dlouho. Bohužel naše silniční síť je protkána různými mosty nebo podjezdy. Proto se musí plánovat cesta tak, abych nepoškodily ještě více mosty než jsou. Další část jsou železniční přejezdy. Zrovna před nedávnem jsem plánoval cestu nadměru do Rakovníka. Museli jsme najet o 60km více, abychom se do cíle dostaly. Kolem města byli podjezdy pod železniční tratí, které byli nízké. Je škoda, že se jen všechno plánuje na papíře a stavby se pak neuskuteční, protože to odloží pro nedostatek financí.

 

Je jasný, že tě tvoje práce asi hodně baví, nicméně je něco co ti také vzala?

     Máš pravdu. Práce mě strašně moc baví a jsem rád, že ji dělám. Je to zajímavá práce v tom směru, že každá přeprava je jiná. Jiný náklad jiný řidič jiná souprava. Obdivuju řidiče nadměrů, kteří vezou náklad. Nervy a trpělivost, které musí mít to je něco úžasného. Doprovod je také důležitý, ale my jen říkáme co je před nákladem, ale řidič ten to pak musí projet, nebo si do zatáčky nadjet tak, aby nepoškodil třeba svodidla. S mnoha řidiči se setkávám opakovaně při přepravách a tak už víme, co můžeme od sebe očekávat. Řidiči jsou prima a i při přepravě si dokážeme užít srandu a normálně se pobavit.

Nedá se říci, že by mě práce něco vzala. Někdy je to hodně náročné časově při přepravách tak mě moje partnerka Petra nevidí třeba celý týden. Na druhou stranu už několikrát už se mnou přepravu jela. Děti se mnou pokud to jde také jezdí. Katka dcera Petry si dala přihlášku na školu kde je provoz a ekonomika dopravy. Pokud se dostane na školu, chtěla by se zaměřit na nadměrné náklady. Zuzka, Váša a Ríša také se mnou jezdí, pokud to jde. Asi největší zážitek pro ně je ten, když si mohou sednout do tahače vedle řidiče a můžou koukat, jak se to velké auto řídí.

 

Jsi po delší době člověk, který je i členem jediného sdružení řidičů v téhle republice. Proč?

    Práce sdružení se mě líbí. Jsem rád, že jsem členem. Práce všech, co jsou ve sdružení si moc vážím. Konečně se někdo zajímá pořádně o práci řidičů a nejen o tom mluví. Dokáže otevřít a pojmenovat problém. A to je hodně důležité. Všeobecně řidič kamionu je opovrhovaná profese, protože podle některých řidičů se pletou na cestě. Ale nebýt kluků za volantem tak nejíme, nemáme zeleninu nebo ovoce v našich obchodech. To by se asi mnoha lidem nelíbilo, kdyby najednou v obchodě nebo hypermarketu nebyli banány.

Vážím si práce sdružení. Je tam spousta informací ohledně vyhlášek a novel v zákonech. I když jsem řidič jen osobáku, tak i pro mě to jsou důležité informace.

 

Poslední tradiční dotaz se týká tvých koníčků a rodiny. Prozradíš nám něco?

    Žiju s přítelkyní, která má dvě děti. Z manželství mám tři děti. Takže když se u nás děti sejdou je to radost a velká sranda. Občas máme nervy na pochodu ale jinak je to pohoda J. Rádi chodíme na výlety nebo se jen tak projít do přírody.

Koníček mám a to velký. Stavím modely z papíru a plastu. Moc mě to baví a je to pro mě taková velká relaxace. Je to někdy titěrná a zdlouhavá práce, ale výsledek je pak pěkný. Ten pocit toho, když si můžu říci a model je hotov je krásný pocit. Mám už hodně postavených modelů. Snažím se stavět modely značky Tatra a to z papíru. Plastikové pak modely stíhaček a dopravních letadel. Zrovna teď mám na stole tatru, která jela Dakar v roce 1988. V plastice mám rozestavěný Airbus A380. Petra také začala modelařit a tak si lepíme spolu modely. Je to zábava a podělíme se u toho o různé techniky lepení a rady. Také u toho probereme různé starosti a to co nás trápí.

 

Díky za rozhovor a ať se daří nejen v práci

                                                                                              Rozhovor vedl Martin Kareš