Masturbujte, masturbujte ….

Masturbujte, masturbujte…

Tak se jim to zase nějak nepovedlo, pane Švejk, řekla by dneska, po zvážení situace v dopravě na pozemních komunikacích zcela nepochybně paní Müllerová, jeho posluhovačka, zatím co Švejk by si nemasíroval koleno, ale svou hlavu, která ho silně brněla pod trvalým přílivem nesmyslů v optimistickém balení médií a z marného očekávání lepších zítřků.

O co že jde, paní Müllerová? No vědí, jde pořád o tu špatnou situaci na cestách, a o ty bouračky, kterých je prý moc. Pořád se to ne a ne zlepšit a vědí, že na tom stále pracuje tým největších odborníků a ono furt nic! A ta hrůza peněz, co ten špás stojí a už tákovou dobu to trvá. A je to pořád horší a horší. Je vůbec nějaká naděje, pane Švejk? Já si myslím, že na lidi musí být přísnost a té že je málo. Vůbec je na prý ulicích málo policajtů a ti prý za ten silniční švajneraj mohou! Rychlost prý zabíjí a řidiči jezdí furt rychle, že už ani s tím výstražným práporkem se před nima nedá běžet.

Ale paní Müllerová, to jsou na velkém omylu. Dopravní policajt není dráb, to má být partner řidičů, ale i nás ostatních. Jenom se asi podle předpisů přesně neví, na co má vlastně dbát. Proto je zatím jeho hlavním úkolem plnit obecní kasu. Řidiči přece chtějí jezdit furt a dají se obírat pořád. Obec prachy potřebuje, ber kde ber, kasa je prázdná.

Pokud někdo pro běžný život potřebuje mít za sebou policajta, jak někteří stále vykřikují, tak se o něj páni doktoři psychiatrie a sexuologie, Bašný s Nešporem a Weissem určitě dobře a vlídně postarají. Policajti jsou tu proto, aby honili lumpy a chránili ostatní lidi, to vědí, nejsou zase tak mladá a naivní. No ale když už je někde na silnici rizikové místo, tak přece policajti by měli stát před ním a upozorňovat řidiče, aby  si dali bacha. Ovšem oni jsou schovaní až za tím místem, jukají z roští a vybírají pokuty.

No jo, pane Švejk, ale co ty bouračky a co na to odborníci? To mají tak, paní Mülerová, to je problém ve špatném přístupu k podstatě samé. Takže možná, že odborníci problém řeší špatně nebo to neumí, nebo to vlastně nejsou odborníci. Možná že se to prostě řešit nechce nebo se to řešit nedá. Podle mně je hlavní problém v základním filozofickém přístupu k řešení problému, kdy se za jedině efektivní metodu prevence nejen na silnicích považují hrozby a represe, šikana a finanční sankce. Tedy hra na četníky a lupiče s tím, že represe je prý nejlepší prevence a s ní nakonec že slavně zvítězíme.  No jo, pane Švejk, ale tenhle přístup není jenom v dopravě.

Ale jistě, to je vlastně princip permanentní, ovšem zcela demokratické šikany, která se vztahuje na celý přístup státu k občanům. Perspektivní úspěšnosti tohoto přístupu už nevěří ani těžce duševně postižení.

Třeba odborníci přehlédli, že dnes už netřeba běžců s praporkem před jedoucím automobilem, Každému za zády netřeba policajta, že mimo sankcí a šikany existují i jiné přístupy. Třeba přehlédli marnost současných postupů a přístupů k dopravní bezpečnosti na silnicích, tedy na pozemních komunikacích, neboť co je vlastně doprava? To je jedna z forem pohybu v prostoru a čase, filozoficky to základu a podstatné podmínce života. Na to se asi zapomíná, takže co na odbornících můžeme hodnotit pozitivně je jejich zásadovost a věrnost nastoupené cestě. Zarputile trvat na stále stejném principu řešení a samozřejmě naivně a marně očekávat zlepšení. Ale na druhou stranu je to dobrý byznys. Proč že tleskají sami sobě nad úspěšně a trvale dosahovaném minimálním efektu svého snažení, to je zase otázka pro jiné odborníky. Třeba to není potlesk, tedy to co slyší. Možná že je to hanba, která je fackuje za jejich špatnou práci, až to mlaská, a oni si toho zatím nevšimli.

No jo pane Švejk, ale je tady zákon… Ale paní Millerová, zákonů je fůra, ale je to zákon dobrý? Machr prostě špatný zákon nevymyslí. Zákon sice není dogma, ale platí, i když není dobrý dokud se nezruší nebo nezmění. Ale pokud vás zákon staví do role nesvéprávného pitomce, tak ho jenom těžko můžete ctít, respektovat a dodržovat. Jak se mi zdá, tak to je přesně situace v dopravě na silnicích. Najednou není potřeba dobrá hlava a zdravý rozum. Na vše jsou paragrafy, ty mají rozhodovat vše za vás a když je všichni budeme dodržovat a jezdit všichni stejně, tak bude prý po problémech.

Všimněte si například, že také všichni stejně píšeme. Nebo každý píše jinak? No, vzpomínám si, že za Rakouska se jednou rebelovalo na železnici tak, že se začala dodržovat všechna nařízení a doprava se úspěšně zastavila. Ovšem to jsou vlaky, ale automobilů je přece o něco víc a nejezdí po kolejích. A potom, máme tady prý univerzální odborníky na všecko, psychology. Není to divné, když hlavní problém bezpečné dopravy v této oblasti vůbec neleží?

No jo, pane Švejk, když to ale zní pěkně vědecky – psycholog všechno vyřeší. To, že třeba vůbec nemá řidičák nevadí.  Tak co s tím? Babo raď! Ale pane Švejk, nedávno se dalo 150 milionů na natočení televizních spotů o drastických následcích dopravních nehod. Toho se prý řidiči zaleknou a začne být líp. Jmenuje se to Nemyslíš – Zaplatíš.

Ale paní Mülerová, vždyť říkám, je to furt stejné, odborník nemyslí a daňový poplatník zaplatí, tedy musí! Nevím jak vám, ale mně se podobné blbosti už platit nechce. Ostatně nevím, proč se k nám náš vlastní stát chová jako lupič, dráb a hulvát současně.

Nepochybně většině z nás vadí způsob chování některých účastníků provozu na pozemních komunikacích. Samozřejmě jsou zde i další okolnosti, podmínky a souvislosti, které z toho vyplývají a ovlivňují bezpečnost dopravy. Permanentně praktikovaný systém trvalé  represe, jako hlavní metody generální prevence mohou ale signalizovat skryté důvody pro setrvávání na těžce restriktivních metodách. Jednou z možností, která by mně u odborníků na silniční bezpečnost jako důvod jejich neúspěchu při řešení chování řidičů na silnicích osobně opravdu potěšila, by bylo to, kdyby za tím vším vězel Freud. Důvodem k nesmyslům by nebyla hloupost, ale jejich individuální sexuální nedostačivost a slabý orgasmus, kompenzovaný nesmyslným přístupem k preferenci šikany při řešení bezpečné dopravy i jejích atributů, co by náhrada slabého libida. Vidiny aktivně uplatňovaného systému trvalých sankcí a šikany jsou nepochybně dostatečnou kompenzací chybějícího, tedy i sexuálního vzrušení a blaha. Pokud by přišli s prosbou o radu, tak samozřejmě tu jsou doktoři specialisté, např. Zvěřina, Uzel  a Weiss. Moje rada by však byla sice laická, ale jednoduchá, levná a účelná – masturbujte, masturbujte! Slasti dosáhnete rychleji, snáze a levněji, nežli při vymýšlení a prosazování preventivních blbostí, které nás obtěžují, z řidičů dělají otroky a k lepšímu nevedou. Domnívám se, že by účastníci provozu souhlasili s tím, že tato produkce by mohla být i veřejná. Alespoň bychom měli jistotu v tom, že nebudou vymýšlet další bezpečnostně-šikanózní blbosti.

Na silnici se také můžeme a nakonec i musíme sami dohodnout a vzájemně se respektovat. Ono nám vlastně ani nic jiného nezbyde pokud chceme vůbec jet a také dojet z místa A kamkoli jinam a zase zpět a to mnohokrát. Oblíbenou trasu z místa A do místa B bych neřešil, patrně tam dojdete rychleji a bezpečněji pěšky.  V dopravě jsme všichni tým a je nutné se tak chovat. Zatím nám to moc nejde. Schopnost maximalizovat bezpečí a minimalizovat riziko je podstatnou podmínkou jak pro výsadu držení řidičského průkazu, tak i pro pohyb po komunikacích, ale i pro celou řadu životních situací. A co na to pan ministr dopravy? Nevíme. Možná by měl změnit stálý tým odborníků nebo si musíme počkat na dopravně osvíceného ministra, který bude schopen vidět dopravu na komunikacích a její  souvislosti trochu jinak. Třeba  si všimne, že dosud uplatňované přístupy, postupy a metody skoro k ničemu nevedou.  Problém vzájemného chování a bezpečnosti na silnicích je totiž opravdu prakticky řešitelný.

Optimistický příměr na závěr – politici rádi exhibují fenoménem referenda, jako koncentrovaným výtryskem moudrosti lidu této země, který se má bez znalosti věci a dostatku informací vyjadřovat k záležitostem, kde skuteční odborníci jsou na rozpacích a velmi váhají s konečným rozhodnutím.  Na druhou stranu mně jako občana omezují tak, že mi nedají možnost se svobodně, ale s plnou odpovědností rozhodnout v konkrétní situaci a v konkrétních podmínkách o tom zda mám jet dvacítkou, padesátkou nebo dvoustovkou. Uznejte, že když je něco shnilého nejen u nás, ale i ve státě Dánském, tedy potom je zde zcela jistě něco ve velkém nepořádku. Jenom proboha ať někdo nepřijde s nějakým „českým“ řešením, které nebylo nikde vyzkoušeno, protože moudrost přichází pouze z ciziny. Odborník je přece člověk, který přijede z jiného města či dokonce z jiného státu.  Ostatně co by tomu řekl Brusel? Dříve Vídeň, potom Berlín, nedávno Moskva, v budoucnu patrně Peking, teď opravdu nevím…. Podle statistik je vážných nehod na silnicích za rok kolem tisícovky To vzhledem k počtu řidičů a ostatních není zase tak špatné.  Proč nás vzrušuje tisícovka, když např. kuřáků umírá ročně osmnáct tisíc?  Všechny případné odpovědi budou určitě zajímavé.  Mnohé záleží samozřejmě jenom na nás a ukazuje se, že opravdu bourá jenom blb. Ať už blb od narození, blb obecná nebo blb specialista.  A jak jste na tom vy?  Umíte si představit, že by to bylo na silnicích a nejen na nich jinak? Určitě ano, jenom musíme každý začít u sebe, což je myslím opravdu sice velmi těžké, ale jde to. Zdvořilost je opravdu příjemná povinnost.

                                                                                                            Hlava PF