Je to bílý a klouže to aneb kamion versus osobák v zimě

Prostřednictvím našeho webu bychom Vás rádi upozornili na určitá fakta, vyplývající ze zimního provozu nákladních vozidel.
Nemáme takovou mediální sílu, jako některé televizní stanice v naší republice, vysílající zaručené informace o tom, jak se chová nákladní vozidlo či souprava na zasněžených silnicích.

Zpravidla jsou jejich zprávy natočené a odvysílané tak, aby zaujaly široké spektrum občanů, sledující zpravodajství. Nezřídka tyto zprávy vznikají v předem vytypovaných úsecích, kde je abnormálně špatná sjízdnost a obtížné povětrnostní podmínky.
Běžný občan, který nezná jízdní vlastnosti nákladního vozidla, případně soupravy, tak žasne, co že to za tvora řídí takovýto stroj a proč tam vůbec jede. Sleduje záběry v televizi patřičně opepřené komentářem redaktorů, kteří jsou z těchto situací schopni vytvořit událost roku. Ještě jedna perlička. Nemůže-li projet autobus, většinou není pranýřován řidič, ale stav vozovky, přitom jízdní vlastnosti autobusu jsou neporovnatelně lepší.

Byly bychom tak rádi, kdybyste vzali na vědomí, že:
– osobní vozidlo má průměrnou hmotnost 1 500kg a poháněnou jednu nápravu
– nákladní vozidlo (souprava) má při zatížení hmotnost cca 40 000kg až max. povolených
48 000kg a poháněnou zpravidla také jednu nápravu

Při pohledu na klasickou soupravu tahače s návěsem, která je nejčastěji zmiňována při těchto událostech, je jasně vidět, že se jedná o dvounápravový tahač s poháněnou zadní nápravou a o třínápravový návěs. Stačí se jen zamyslet, promítnout si rozložení nákladu na soupravě a člověku je ihned jasné, že toto není stroj do nepohody.
Ani čtyři pneumatiky na poháněné nápravě, obuté do pneu se znakem M+S, nemohou za takových podmínek soupravu ve stoupání rozjet, případně v prudkých klesáních zastavit a to i z důvodu naprosto odlišné směsi pneu, která má ke skutečné zimní asi tak daleko, jako je to z Česka do Švédska.

Zrovna tak dobře někteří řidiči osobních vozidel vědí, že když táhnou svým osobním vozidlem naložený přívěsný vozík, je situace naprosto podobná té s kamionem.
Na zasněžené silnici je pro ně každé stoupání a klesání také problém a je nutná zvýšená obezřetnost.

Řidič nákladního vozidla nikdy nevyjíždí dle vlastního uvážení, ale vždy pro něčí potřeby. Je nepodstatné, veze-li pečivo, nebo balenou vodu. Jede prostě proto, že musí, někdo si tuto přepravu objednal. Nemůže tuto práci odmítnout. Protože když on odmítne, pojede místo něj někdo jiný, zboží se doručit musí. A jemu při odmítnutí hrozí, že o práci přijde a tím ohrozí finančně svojí rodinu.
Za vykonávání své práce se řidiči dostane odměny – v mediích je prezentován skoro jako vrah, který je už nebezpečný jen tím, že vůbec po silnici jede. Někdy tyto reakce připomínají hysterii, vyvolanou určitou skupinou lidí, která s podobnými názory vydrží mást občany několik dlouhých let. Nelze nepřipomenout viníka největší hromadné nehody na našem území. Byl to řidič osobního vozu a celé mediální zakončení proběhlo o mnoho tišeji než původní spekulace o vině řidiče nákladního vozu.

Naše sdružení zastává celkem jednoduchý názor. A to, že automobil nemůže za to, kdo ho řídí. Člověk je tvor chybující a je třeba pouze vyvinout snahu, aby těch chyb bylo na silnicích co nejméně a všichni jsme se z každé cesty vrátili ve zdraví do svých domovů, ke svým rodinám a přátelům. 
    Bohužel i to, že autorům reportáží schází byť i jen teoretická znalost problémů, se kterými se řidič nákladních vozů potýkají, podporuje negativní mediální obraz profesionálních řidičů. Bývají tak leckdy označováni za jakési bezdomovce nebo individua s pochybným vzděláním, živící se jako „piráti silnic“.

 Málokdo se už ale z reportáží dozví, že proti neprofesionálním řidičům ti profesionální musí každoročně podstupovat mnohá školení, zkoušky a zdravotní prohlídky.
Věřte, že není lehké se pohybovat mezi řidiči, co prodělali poslední studium tehdy ještě silniční vyhlášky cca před třiceti lety apod. se čtyřicetitunovým, sedmnáct metrů dlouhým kolosem.
Bohužel však zřejmě nadále budeme vídat stejné neobjektivní reportáže. I nadále budeme slýchat nápady z parlamentu, jako je značka zimní výbava, která tuto situaci naprosto neřeší. Naopak, její umístění na nejstarším českém tankodromu, zvaném dálnice D1 a také snaha donutit kamiony sjet na objízdné trasy, které jsou vedeny po silnicích nižších tříd, to vše se rovná zoufalému výkřiku do tmy.

Nelze se proto divit protestům hejtmana kraje Vysočina, který v odklánění tranzitní dopravy rovněž nevidí přínos.

Kamion, který by byl odstavený na dálnici je daleko menší zlo, než zablokované okolní komunikace, kde kolony následně znemožňují práci silničářům. Ač se to nezdá, ve výsledku to ohrožuje občany na životě, protože zablokované komunikace mohou znemožnit průjezd např. záchranářům nebo hasičům.

Jak vidět každá mince má dvě strany, otázkou je, kdo se na jakou stranu dívá

diskuse zde :

http://board.proridice.eu/viewtopic.php?f=20&t=320