Řidič červeného kamionu

Řidič červeného kamionu.

Co předcházelo a jak si se k profesi řidiče dostal?

 Když jsem si tvé rozhovory s mými kolegy a kamarády pročítal v dřívějších číslech Truck magazínu, bylo zajímavé, kolik z nich bylo rozhodnuto stát se řidičem z povolání již od útlého věku. Někteří z nich měli řidiče z povolání v rodině, někteří vyrůstali u hlavních silničních tahů, u mne to bylo trochu jinak. Vystudoval jsem hotelovou školu v Praze a po maturitě jsem nastoupil na základní vojenský výcvik na útvaru v Přerově. Tam jsem se vlastně poprvé seznámil s jízdou v nákladním vozidle. Řidičské oprávnění pro skupinu C,CE jsem absolvoval během tzv. přijímače. Poté jsem nastoupil u útvaru ve Staré Boleslavi jako řidič. Náplní mé práce bylo zavážet strážní psy na určená stanoviště, provádět výměnu se strážemi apod. Během služby jsem se musel starat i o svěřenou techniku, která zahrnovala vozidla Tatra, PV3S, UAZ a ZIL. Po ukončení základní vojenské služby jsem u řízení nezůstal. Nastoupil jsem v jednom pražském hotelu jako banquet manager (stará se o konference,  galavečeře, rauty, prostě všechny zvláštní akce v hotelu) Na této pozici jsem strávil téměř nepřetržitě tři měsíce, stále ve stresu. Bylo mi tedy doporučeno, abych změnil zaměstnání na méně stresové, a tak jsem se stal řidičem z povolání :-D. Začal jsem na dodávce s rozvozem balíků, po-té přišlo vozidlo do 7,5t, do 12t, 12t + vlek a postupně konečně kamion, ve kterém brázdím silnice dodnes.

 

Jak dlouho tuto práci děláš a co ti dala do života ?

 

Jak jsem již říkal, práci řidiče z povolání (vyjma těch tří měsíců v hotelu) dělám v podstatě již od základní vojenské služby. Práce řidiče nákladního vozidla MKD je pro mou životní cestu velmi cennou zkušeností. Procestoval jsem země, do kterých bych se jako turista určitě nepodíval. Poznal jsem mentalitu národů v celé evropské unii i mimo ni.  Když si zaplatíte zájezd např. do Řecka v ***** hotelu, all inclusive, setkáte se s Řeky v restauraci, hotelovém servisu atd., ale Řecko jako takové nepoznáte. Až když se teprve dostanete do běžného pracovního dne, kdy musíte s lidmi spolupracovat, komunikovat, řešit problémy… pak teprve poznáte jaké, v našem příkladu, Řecko je. Když pak procestujete více států, poznáte různé kultury a dokážete si vzít to dobré, je to velkým přínosem pro život. A za to jsem téhle práci hodně vděčný. Protáhla mě od Polárního kruhu po Afriku, od Irska po bývalou Jugoslávii. Měl jsem možnost poznat rozdílné povahy národů. Zažil jsem situace, kdy mi nebylo do smíchu, ale mám i zážitky, které si budu uchovávat do konce života. Lidé, to je samostatná kapitola, o které by se daly napsat stránky. Za tu krátkou dobu co pracuji jako řidič MKD jsem měl možnost poznat spousty báječných lidí a lidských osudů. To mi připomnělo ještě jednu věc, kterou jsem se naučil během let za volantem po celém kontinentu. Dříve jsem vše hodně řešil. Stress byl na denním pořádku. Před pár lety jsem v Norsku zastavil ve městečku Oda, abych splnil povinný denní odpočinek. Bylo to malé parkoviště na kraji lesa a na druhé straně silnice byla voda. Vzal jsem si vařič a jídlo, sedl si u vody a koukal na pohoří, které se tyčilo naproti mně, a přemýšlel o problémech, které mně v tu dobu zrovna trápily. Už jsem jedl, když si dva metry vedle rozložil rybářské nádobíčko starší pán. Kouknul na mě a zeptal se anglicky, odkud jsem. Zapředli jsme rozhovor a během večera jsme probrali snad úplně všechno. Vyprávěl mi, že celý život je rybářem a teď, že rybaří zase jeho syn a vnuk.  Já jsem mu zase povídal o svém životě a dostal jsem se i k problémům, které mně tížily. Povídali jsme dlouho do půlnoci a když odcházel, taky mi řekl, že se mám řídit tímto : „Máli problém řešení, nemá si smysl dělat starosti, když řešení nemá, starosti nepomohou“ .  Rodina mi pak pomohla překlenout velmi těžké období a dnes už je dobře. Ale vždy když mě začne něco trápit, vzpomenu si na tohle motto, protože člověk dnes za volantem potřebuje čistou hlavu.

 

Nezbývá než se zeptat i přes tvůj mladý věk, co ti tato práce vzala, jestli tedy vůbec má nějaké negativní projevy?

 

Samozřejmě že většina lidí, kteří čtou tenhle časopis, moc dobře ví, jaká negativa tahle práce přináší. Jste stále pryč. Má přítelkyně je doma na všechno sama. Veškeré „provozní“ problémy řešíme po telefonu a internetu (díky bohu za něj J) Se sedavou prací souvisejí i různé fyziologické změny. Já osobně jsem přibral minimálně 30kg, se kterými teď chvíli úspěšně a pak zase neúspěšně bojuji. Teď jsem si koupil kolo a víkendy doma trávím aktivněji, tak snad se mi podaří trochu zlepšit stav své tělesné schránky. Změnil jsem i jídelníček. V podstatě nepoužívám olej a koření, jen sůl a bylinky. Nekouřím, nepiji kávu, sladké limonády a džusy jen ředěné, tzv. freshe + sypaný čaj a vodu. Alkohol na cestách nepiji, na výjimky, vůbec.  Myslím si, že stravování může mít úroveň a kvalitu  i za našich polních podmínek. Záleží co je člověk schopen obětovat. V poslední době jsem se naučil spoustu výrobků kupovat v zahraničí, protože jsou prostě kvalitnější. Pravda je, že se nesmí koukat na cenu a v dnešním antisociálním světě, kdy mladé rodině nezbude nic jiného než na cenu koukat, je to velmi těžké…ale říkám, záleží co je člověk schopen obětovat. Když vidím matku jak kupuje karton cigaret a k tomu párky, rohlíky a „remcá“ jak nemá „prachy“ na jídlo pro děti, tak je mi z toho smutno….

Já mám ovšem ještě jednu výhodu, které si velmi cením. Můj otec si v důchodu založil takové malé hospodářství a zásobuje celou rodinu parádními bio potravinami a to je nadevše. Za to jsem mu moc vděčný. Bůh ví, co bude při dnešní ekonomické situaci v budoucnu. I u nás je vidět, že se lidé vrací zpět k malému hospodářství, a to je dobře.

 

 

Zaměstnavatel, výplata sociální předpisy aneb, jak jsi byl kde spokojený a co si myslíš o způsobech odměňování řidičů?

 

S mým současným zaměstnavatelem jsme našli společnou řeč. On ví, že svou práci odvedu nejlépe jak umím, a podle toho mě vyplácí. Je potřeba si získat vzájemnou důvěru a respekt, a to nějakou dobu trvá. Samozřejmě, že na sebe občas narazíme, ale vždy je potřeba zachovat chladnou hlavu a řešit problémy racionálně. Musím uznat, že za dobu co jsem u současné firmy, se spousta věcí změnila. Konečně jsme se dobrali k tomu, že je potřeba problémům předcházet a ne je pak zbytečně draze řešit v zahraničí. Prevence je základ, a i když je v první fázi více finančně náročná, v součtu je prostě levnější. Co se týče disponenta, tak musím konstatovat, že lepšího jsem neměl. Za ty roky se z nás, doufám, stali přátelé a ono to jde. Vzájemně si vyjdeme vstříc a respektujeme se, což je zdravý základ vztahů na pracovišti.

Vyplácení řidičů z povolání. Ono je to velmi složité téma. Znám opravdu jen pár firem, kterým záleží na tom, koho a za jakých podmínek zaměstnávají, ale co se týká většinového nepoctivého zbytku: Každopádně se shodneme na tom, že za současnou situaci, si můžeme jako řidiči sami. Když je někdo schopný strávit měsíc v „unii“ za 20 tis. Kč, které dostane až za tři měsíce a to ještě s prosíkem, je to špatně. Naši řidiči se neumí bránit, neznají legislativu a mnohdy prostě na to nemají ani bohužel čas, při tom jak se musí ohánět, aby se postarali o rodinu. A stát se za nás nepostaví. Úředníci jsou zkorumpovaní, udělají na dopravce ty, ty, ty! Shrábnou „kačky“ a jede se dál… Proto jsem rád, že existuje sdružení řidičů, které dělá osvětu a pomáhá. Sám bych si přál je podpořit více, ale z časových důvodů se mi to nedaří. Proto se snažím alespoň předávat zkušenosti a rady nabité díky této společnosti, a osobám v ní zainteresovaným, dále.

 

Jsi denně nebo tedy skoro denně na silnicích. Vím, že jezdíš za louži do Anglie a zde se moc nepohybuješ. Nicméně, co tě nejvíce tzv. vytáčí na českých silnicích a nebo jsi ten typ, co je naprosto klidný a vyrovnaný?

 

Nejvíce se mně dotýká asi absolutní amatérismus, jaký na našich silnicích vládne. A tím nemyslím jen řidiče, ale v podstatě vše co se našich silnic týká. Jak proboha může někdo navrhnout nový pražský okruh jen o dvou pruzích v jednom směru, to je mi záhadou. V době kdy okolo Londýna například rozšiřují Orbital ze tří,  na čtyři až šest pruhů je to jasně známka, že ten kdo to měl na starosti, žije nejspíš o dvacet let zpět. A tak je to asi se vším pořád do kolečka. Člověk jen čeká, čím ho naše vrchnost opět překvapí.

Když jsem mluvil o amatérismu, měl jsem na mysli například i naše silničáře. Jeden příklad za všechny je dopravní značení umístěné před stavebními, či jinými úpravami. V západní Evropě vás varují, již mnoho kilometrů dopředu,  několikateré světelné stojany, kužely, vodorovné a svislé dopravní značení, či hlasové upozornění po CB ve vašem rodném jazyce. A u nás? Praporky, skomírající majáčky umístěné až na vozidle, které stojí „natvrdo“ v jízdním pruhu. Lidé bez ochranných, reflexních prvků přebíhají dálnici k umazanému automobilu s nečitelnou značkou údržba silnic apod. Těm lidem jde každou vteřinou o život, a všem je to jedno, včetně jich samých.

Na Anglii se mi líbí, že řidiči se tu stále chovají jako džentlmeni. Jsou vzájemně neustále v komunikaci. Já bliknu na něj, že o něm vím, on může jet a poděkuje. Všeobecně je provoz na ostrovních silnicích už na první pohled bezpečnější než na kontinentu. Mohli bychom se od nich učit. A to nemluvím o přístupu policie. Jak Přemek Šulc poznamenal, u nás by chtěli jen červené Tatry a modré Avie, kdo je jen trochu odlišný, tak mu dáme za ouška! Ve spojeném království vzájemný respekt a absolutní fundovanost, jdou společnou cestou u řidiče i kontrolního orgánu. Myslím, že je to tím, že Ostrovany nikdo čtyřicet let netrestal za to, když byli jen trochu odlišní, i když já jsem komunismus zažil již jen okrajově.

 

 

Nebudu se ptát na tvůj názor na kvalitu silnic, ptal jsem se všech před tebou a všichni vyslovili skoro shodný názor. Zeptám se jen na parkoviště a čerpací stanice. Jak hodnotíš jejich úroveň v porovnání se ostatními státy?

 

Všeobecně v západní Evropě platí trend stavět, rozšiřovat, prodloužit, co to jde. U nás se nic z těchto výše jmenovaných činností neděje. V Čechách jsme mistři na omezování. Co se týká kvality silnic, bylo na toto téma řečeno vše, a já bych jen dodal svůj názor, který by vesměs korespondoval s mými kolegy. Česká republika je jasně bránou do východní Evropy, a turista to pozná právě na silnicích, kde si pravděpodobně „oddělá“ podvozek za týdenní návštěvu víc, než za pět let jízdy ve svém domově.

Čerpací stanice a odstavná parkoviště doznala za těch pár let co jezdím pramalé změny i když jistý posun tady vidím, hlavně u subjektů se západním vlastníkem. Já moc času na českém území netrávím, a tak sám nejsem schopen do detailu poukázat na chyby, či vyzdvihnout co se zlepšilo. Snad jen počet parkovacích míst by se mohl zvětšit, alespoň na tranzitních trasách. Podívejme se například na takovou Francii, ta má podle mě dostatečnou síť stání na svých tazích. V Anglii jsou tzv. Services placené. Za stání tu zaplatíte 10-25 liber a k dispozici máte sprchu, či jídlo v cenně a možnost nakoupit kvalitní potraviny. Ono, pravdou je, že já upřednostňuji stání v industriálních zónách. Je tam klid, nesmrdí to od lidí, kteří se snaží napodobit pejsky a vyprazdňují se na své kolo přímo na parkovišti, a mnohdy je tam i bezpečněji.

 

 

 

V poslední době se hodně omílá bezpečnost při odpočinku. Je to sice jev, který řidiči znají z let 90tých, nicméně některá média si všimla až letos, že se hodně přepadá a krade. Co ty na to? Postihlo tebe nebo tvé známé něco takového?

 

Ano, i já jsem zaznamenal, že médii poslední dobou opět prolétla nárazová zpráva, že zloději vymysleli nějakou zaručenou novinku. Oba víme, že tyhle problémy tu jsou a budou.  Způsoby jak zloději okrádají řidiče kamionů jsou pořád stejné. Žádné novinky nejsou. Ať se jedná o naftu, náklad, či přímo majetek řidiče v kabině vozidla. Já myslím, že je to velký problém. V mém okolí mám pár lidí co je takováhle věc postihla, ale zmiňovat je nebudu, neboť někteří dotyční si nesou následky sebou dodnes. Obecně neexistuje návod na bezpečné parkování. Já se jen řídím pravidly, parkovat na místech kde je hodně světla, kamery, případně budky se strážnými, kteří slouží přes noc. Na svých trasách mám oblíbená parkoviště, kde je alespoň relativní jistota, že budu v bezpečí.

Jeden příběh mě ale v poslední době pobavil. Moje kolegyně z jedné německé firmy zavážela cigarety do skladu v Rumunsku. A co se nestalo? Opravdu vážně mi sdělila, že se ji pokusili vykrást za jízdy. Na návěsu v zadu má rolovací dveře a „šikulové“ ji přímo na silnici při provozu, a ještě jednou zdůrazňuji za jízdy, vyřezali díru o velikosti tak 40x30cm. Naštěstí si toho všimla, zaparkovala a na parkoviště už ji zloději nenásledovali. Těžko uvěřit….

 

 

 

Praha, předražený a nekvalitní obchvat jehož pokračování je ve hvězdách. Místo toho však hrozba zákazu jízdy v době od 22h do 06h. Osobně mám názor, že se jedná o holý nesmysl,  stejně tak je sci-fi budovat záchytná parkoviště pro tisíce kamionů. Co tvůj názor?

 

Která silnice postavená v pěti letech není, Martine, předražená a nekvalitní? To že jeho pokračování je v nedohlednu je podle mě věcí  neschopnosti a diletantství, které na pražském magistrátu již dlouho vládne. Jak již jsem zmínil výše, my nestavíme, jen omezujeme. Omezujeme bez pravidel, každý starosta si dá značku s omezením kam chce a objízdnou trasou si už nedělá starosti. Bydlím v Brandýse nad Labem, takže vím o čem mluvím! Ano i já jsem obdržel od naší zbytečné městské policie pokutu za průjezd.

A víš co? Já jsem pro. Pojďme si zkusit, jak se budou řidiči osobních aut tvářit, potýkajíc se v přehuštěném provozu i s kamiony, které v klidu mohly projet Prahou v noci. Pojďme si zkusit uzavřít Spořilov a nechme tranzitní dopravu jezdit přes vesničky a města jako např. Říčany, které jsou již dnes katastrofálně postižené dopravou. Hlavně že Praha bude mít klid. Ne, je to jen populistické řešení hlupáků. Místo toho, aby kopli do vrtule, zatli zuby, a udělali vše, aby se dokončil pražský okruh, tak budou přenášet a posunovat problémy jinam.

 

 

 

Doplňující otázka. Myslíš si, že je lepší vracet okruh za pomocí drahých tunelů přes Uhříněves do Prahy, a nebo je lepší odvést tranzit přímým napojením na D11 v místě logistických areálů?

 

Já celou problematiku až do detailů neznám, takže se pokusím odpovědět jen z mého omezeného pohledu. Pro mě by byla jasně varianta napojení Modletice – Jirny, Jirny – Černý Most. Vracet tranzit opět směrem do Prahy se mi zdá kontraproduktivní a nesmyslné. Jenže tady jde o to, že tohle mělo být už dávno vyřešené!

 

 

 

Měl si za dobu své praxe nějakou nehodu na silnici? A co pokuty, byly? A za co?

 

Za tu dobu co jezdím do světa jsem paradoxně dostal nejvíc pokut v Čechách. V zahraničí jsem vlastně dostal jen dvakrát a to jednou na Comu ( přechod IT-CH) za špatně navolenou váhu na ticketu (prostě z nepozornosti) a to bylo 70 euro, a pak v bývalém východním Německu, 40 euro za přetaženou jízdu ( za něco jsem dostat musel J)

U nás doma se to semnou pěkně veze. Co kontrola, tak to nějaký postih. Nemá cenu, abych tu rozebíral za co, jak a proč, neboť všichni víme, jak kontroly u nás chodí. Jako řidič z povolání měsíčně najezdím v průměru kolem 14tis. Kilometrů, a tak si myslím, že to se mnou nebude až tak zlé. Pravda je, že policistů profesionálů je u nás zatím hodně málo.

Co se týče nehod, tak musím zaťukat na dřevo, že zatím v pohodě. Sem tam se mi něco podaří odřít či ohnout, ale žádnou nehodu v provozu jsem nikdy neměl, a jsem za to moc rád.

 

 

Přístup policie a kontrolních orgánů při kontrolách zde a v zahraničí. Máš k tomuto něco?

 

Příkladem uvedu jak probíhala kontrola na ostrovech a u nás z poslední doby.

 

Velká Británie:

Slušně mě pozdravili a já je. Už od prvního okamžiku se na mne smáli. Předal jsem jim doklady od nákladu, vozidla a své osobní. Opět poděkovali a odnesli si to do opodál stojící dodávky, aby mi zkontrolovali kartu apod. Mezitím jsem s dalšími dvěma kontrolory obcházel auto. Proběhla kontrola disků, destiček, dotažených šroubů, točny. Kontrola nákladu a jeho zajištění. Kontrola světel, klaksonu a stěračů. Byl jsem pochválen za osvětlení vozidla a za jeho technický stav. Kartu a doklady jsem dostal do pěti minut po technické kontrole, opět bez problémů, i když jsem věděl, že na pár věcí by se mě mohli zeptat…celé to trvalo cca 15 min. Všichni jsme měli úsměv na tváři, potřásli si rukou popřáli šťastného a bezpečného dne.

 

Česká republika:

Policista mě zastavil terčíkem. Otevřel jsem dveře a už slyším : „ ty k***o Franto fotíš to?“ „Ták pane řidič to bude pěkné, sem z dokladama a kartou“ Říkám si, to bude zase kontrola… Co myslíte, že je zajímalo? Ano správně, světýlka :-D, nějaká kontrola technického stavu či podobných věcí vůbec neproběhla (i když poznamenali do protokolu, že to vše proběhlo), nezajímalo je ani co vezu, kam a jak to mám zajištěné. Přišel za mnou pán z dodávky, kde že mám papír na dovolenou. Povídám, že nemám, že vše doplňuji ručním záznamem do tachografu, a že to jasně musí na obrazovce vidět. „jooo, to by mohl dělat každej, musíte mít papír, ale nám stačí ty světýlka, tak dostanete 1000,- Kč za technickej stav“

A dostal jsem….Tenhle příklad jasně svědčí o tom, jak probíhají kontroly v mém případě. Ve světě v pohodě, u nás katastrofa…

 

 

Co nějaké záliby, koníčky, partnerka či rodina? Je na něco takového čas?

 

Koníčkem je moje auto a moje práce. Ještě bych zmínil vodáctví. Vždy jsem rád cestoval a to se mě drží i dnes, kdy „rajzuju“ po světě každý týden. Moje přítelkyně Andrea si mě před pěti lety našla už jako řidiče, tak jasně věděla do čeho jde. Je pravda, že to není lehký život s řidičem kamionu, často se ji stýská a nejradši by byla, kdybych už zůstal doma. I já má občas takové období. Pořídili jsme si spolu fenku Jack Russell teriéra jménem Amy, tak máme takovou malou rodinku, od které se mi vždy špatně odjíždí. Snažím se myslet na to, co krásného nás čeká, a doufat, že jednoho dne to bude lepší….Každou tu krátkou chvilku co jsem doma, se jim oběma snažím dokázat, jak moc je miluji.

 

 

 

Poslední obligátní dotaz je ohledně právního pojištění a činnosti Sdružení řidičů CZ.

Já sám právní pojištění samozřejmě mám. Podle mě je hloupý ten, kdo za hranice vyjede a něco takového si nepořídí. Do svízelné situace se můžete dostat během okamžiku a pak už může být pozdě!

Činnost sdružení se zájmem pozorně sleduji. Je fajn, že se najde pár lidí, kteří obětují čas na úkor ostatního pro své kolegy a přátele, kterých mám ve sdružení většinu. Já sám bych chtěl přispět i svým dílem, ale prozatím jsem vytížen svou prací a mnoho času se pro pomoc a přiložení ruky k dílu věru nenajdu. Zatím tedy jen budu poctivým členem a pokusím se šířit filosofii Sdružení řidičů CZ i mezi ostatní, zatím neinformované, kolegy.

 

Díky za rozhovor

 

Já ti děkuji Martine, za možnost, že dáváte prostor i obyčejným lidem z davu, vyjádřit svůj názor.

 

Za to je třeba poděkovat i redakci Truckmagazinu.

 

Rozhovor vedl Martin Kareš