Dnes si představíme členku Sdružení řidičů CZ, která vykonává poněkud zajímavou profesi….

 paní Helenu :

Jméno : Helena Schöning

Věk : 40let

Bydliště : Basdorf (Berlín), SRN

Profese : řidička – doprovodu nadměrných vozidel ve vlastní firmě :

Schöning GbR Transportbegleitung / Doprovod   BF2 / BF3
Dimitroffstr. 7 – 16348 Wandlitz / Basdorf
Tel. 033397 62046, Fax 033397 671130
mobil 0160 5874983 / 0151 54605134
helfra_trans@t-online.de

 Řidičský průkaz vlastníš do kdy ? od 18let

Manžel/Přítel : manžel, vzdělání kapitán lodní přímořské dopravy, v současnosti můj dispečer, sekretář, účetní,doprovod nadměrků, prostě manžel jak má být..

Děti jsou ?                                          ano 4

První otázka je asi obligátní, a to od kdy jezdíš a co tě k tomuto povolání přivedlo ?
Od začátku roku 2007. Manžel nabízel služby v nadměrné přepravě už před 20ti lety. K tomuto povolání se vrátil zpět asi před 6ti lety a navrhl, že se můžeme o práci dělit tak, aby byl stále někdo doma u dětí. Za tuto nabídku jsem mu velmi vděčná.

Kolik tak kilometrů ročně najedeš ? 160-180 tisíc.

I když jezdí sem tam nějaká ta žena, jsou nějaké věci v této profesi, které tě omezují nebo ti vysloveně vadí ?
Nemám pocit, že bych měla jiné potřeby, než muži. Při někdy až hodinových rozhovorech v průběhu doprovodu zjišťuji, že máme stejné starosti a problémy. Je to prostě asketický způsob života, který nutí občas k improvizaci, to je ale vyváženo jinými přednostmi oproti ostatním povoláním.
Nelze se také nezeptat na pány kolegy za volantem. Jaké jsou tady tvoje zkušenosti ?
A tak to si taky nemůžu stěžovat. Většina kolegů je přátelských, pracovní problémy se řeší klidně. Řídím se tím, že tato práce je spolupráce a od toho taky závisí úspěch. I když na parkovišti žádám jiného řidiče, jestli by nemohl přeparkovat, abychom mohli projet nebo zaparkovat, většinou mi vyhoví. Myslím si ale, že to není tím, že jsem žena, ale protože je o to slušně žádám! Když už dojde k nějakému konfliktu, což je opravdu velmi zřídka, řeším to jako muž. Vyříkat si to hned, třeba se pohádat, ale nedusit to v sobě, to je to nejhorší, co může žena udělat. A druhý den je zase všechno OK.

Co se ti na tvém povolání líbí nejvíce ?
Je to náročná práce, není to jenom za někým jet. Většina transportů překonává stovky km vzdáleností, je nutné být v kontaktu s dálničními správami, u kterých se před transportem musím informovat o průjezdnosti komunikací. Je to spolupráce s policií, dost často potřebujeme jejich pomoc i při volbě parkoviště na předepsané přestávky. Pestrost, neustále poznávám nové kouty Německa a seznamuji se s novými kolegy.

Média obecně prezentují řidiče kamionů jako to nejhorší, co se na silnici pohybuje. Jak to vidíš ty ?
Většina profesionálních řidičů má můj obdiv. Málokdo z nezasvěcených si umí představit, co řidič nákladní dopravy musí všechno znát a umět. Měli bychom si všichni uvědomit, proč se nákladní vozy vůbec na silnicích vyskytují, určitě nejezdí jenom pro vlastní zábavu.

Ještě doplňující  dotaz ohledně chování, protože máš nyní domovské Německo projeté křížem krážem, dá se chování dělit  podle státní příslušnosti nebo je to individuální záležitost bez ohledu na to, odkud řidič pochází ?
Nedělám rozdíly ve státní příslušnosti a nemůžu říci, že se Němec chová jinak, než Polák, nebo Holanďan. Jsme všichni jenom lidi. Ve stresu, pod tlakem dispečera, děláme všichni občas něco, co se nemá a pak je nejjednodušší říci, no to je typický Turek nebo Rumun. Mám radost, když zažiji situace, kdy Němec pomůže Polákovi, nebo Čech Němcovi a ještě jsem na parkovištích nezažila žádný konflikt.

Když doprovázíš nadměrný náklad, jaké jsou reakce ostatních řidičů? Myslíš si, že vám jízdu ulehčují svým chováním nebo je to někdy tzv. boj o každý metr na komunikaci ?
Myslím, že to je všeobecně problém disciplíny a tolerance. Tak jako už málokdo dnes ví, že vycházející z místnosti má přednost před vcházejícím, je to asi tak nějak na silnicích. Každý chce jenom co nejrychleji dojet do cíle, rychle se ještě protlačit, i když je vidět vjezd a zúžení do staveniště. Německé předpisy mi ale zakazují někoho ohrozit. Každý příslušník provozu je oranžovým majákem varován, že se mnou jede něco neobvyklého, kde je potřeba zvlášť dát pozor. Tím nejsem čistě teoreticky nucena dělat kaskadérské kousky. Takže už jsem zažila (naštěstí jenom) uražená zrcátka, kdy ale ten ‚poškozený‘ dostal jednoznačně vinu a ještě zaplatil pokutu.

Jsou v Německu nějaké postihy za zneužití oranžových majáků? Ptám se proto, že v Čechách to policie nepostihuje a nejvíce tu blikají asistenční služby, které si i vynucují přednost v jízdě, popeláři, které s nimi projíždějí zákazy a odtahové služby, které nevozí nic nebezpečného…
Jak jsem výše napsala, §38 StVO (německého silničního předpisu) říká, že oranžový maják je jenom na upozornění na nebezpečí, výslovně na pomalu jedoucí vozidla, nebo vozidla s nestandardními rozměry. Nikoho to neopravňuje k porušování pravidel silničního provozu, překročení rychlosti (v obci), jízdy v zákazu nebo na červenou. Takže i pro mě platí, když kolega s nadměrem projede ještě na zelenou a já ne, zastavit, kolega musí zpomalit, počkat na mě a já mohu až na zelenou pokračovat. Jedině za doprovodu policie s modrými majáky lze projet na červenou. Takže ano, když mě vyfotí, že jsem projela na červenou, dostanu pokutu. A myslím, že to samé platí o popelářích a odtahovkách, smějí používat majáky, když jsou překážkou na silnici, ale ne za normální jízdy.

Měla jsi už někdy nějakou nehodu? A co pokuty? Byly? A za co?
Nehodu jsem měla před 14ti lety, kdy jsem jela v zimě za dcerou do nemocnice, bylo náledí, a i když jsem nejela rychle, pořád to ještě asi rychle bylo. Pokutu jsem dostala několikrát za rychlou jízdu, vždy ale max. o 15 km/h. Jednou jsem musela koupit na benzínce novou lékárničku a pak teprve policie povolila jízdu, to se ale obešlo bez pokuty. A jednou za jízdu s nadměrem bez policie, i když byla v povolení předepsaná. Tím jsem se ponaučila a např. nedávno jsem odmítla doprovázet nadměr, u kterého jsem už stála, protože chtěli jet bez policie. A málem jsem zapomněla, jednou jsem projela na červenou, kdy jsme poprvé měli možnost vyzkoušet právní pojištění. Z nedostatku důkazů bylo řízení pozastaveno. Zatím to zvládám bez trestných bodů.

Když dojde na nocleh, kde a jak se cítíš nejbezpečněji ? A nebo vůbec, která parkoviště, truck stopy atd. jsou nejlepší a co bys doporučila svým kolegům ?

Tím, že většinou v noci jezdím a ve dne spím, mám trochu jiné nároky na parkoviště. A to asi tak, že kde skončím, tam odpadnu. Často si s kolegou otevřeme jedno pivčo na dobré spaní, což není problém, většinou stojíme 16 hodin. Parkoviště si moc vybírat nemůžeme, nejsou všechna vhodná pro nadměry. Taky nesmíme sjet z dálnice,  relativně bezpečné Autohofy jsou už mimo. Cítím se u nadměru bezpečně, tak nějak k němu patřím a vidí to i všichni okolo. Doporučuji dálniční parkoviště Total, jsou tam toalety zadarmo.

Co na tvoje počínání říká rodina a jak náročné je skloubit výchovu s prací ?
Původně jsme se s manželem střídali, týden jsem jezdila já, týden on a tím byl neustále jeden z nás doma u dětí. Před rokem a půl jsme se rozhodli rozšířit naše služby i o obstarávání povolení a tím je manžel upoután k počítači. Od té doby jezdím já dlouhé doprovody, v pondělí vyjedu a až v pátek jsem zase doma. Manžel jezdí tzv. okolo komína. K tomuto způsobu života je zapotřebí velká tolerance ze strany manžela, děti musejí převzít zodpovědnost za chod domácnosti. Z tohoto hlediska to beru pozitivně, děti se aspoň naučí se o sebe postarat, pustit pračku, pověsit prádlo i občas něco uvařit. I v rodině musí fungovat spolupráce.

Jaká  jsou práva a povinnosti vozidla majícího oranžové majáky při jejich použití v Německu ?
Kromě toho, co jsem již o použití oranžových majáků napsala, mám ještě trochu jiné možnosti, než vozidla jenom s majáky. V Německu jsou s nadměry vidět tzv. bf3 vozidla. S takovým jezdím já. Má dodatečně na střeše světelné zařízení, na kterém mohu rozsvěcovat značky pozor nebezpečí, zákaz předjíždění pro nákladní vozidla a zákaz předjíždění. Ty mi umožňují řídit provoz, ale ne libovolně. Smím je používat jen podle předpisů daných v povolení pro přepravu konkrétního nákladu. Důležitou povinností je zajištění transportu při poruše, nebo nehodě. Takže jsem již několikrát běhala po dálnici a zajišťovala transport kužely a lampičkami. U širokých nákladů je nutné uzavřít jízdní pruh a informovat policii, která pak dodatečně zajistí bezpečnost policejním vozidlem s puštěnými majáky. Spolupráce s policií je skoro na denním pořádku, u větších nákladů je předepsaný policejní doprovod v povolení.

Nelze se nezeptat na klasickou otázku u této profese a to je : jaký nejtěžší a největší náklad jsi doprovázela ?
Ráda bych se pochlubila přepravou dílu elektrárny. Bylo to pro firmu ZRE Katowice, na trase Forst – Suben, 650km. Rozměry transportu: délka 42m, šířka 4,7m, výška 4,45m a váha 136 tun. Tento transport sice nebyl nejtěžší, ale zajímavý kombinací všech parametrů. Pro informaci, v Německu je výška mostů normovaná na min. 4,5 m, ale i na dálnicích se vyskytují mosty nižší. Stanovili jsme trasu, zajišťovali potřebná povolení, podle povolení navrhli časový průběh a já ho doprovázela. Vzhledem k hojným stavebním činnostem na německých dálnicích to bylo dost napínavé. Na několika úsecích byla předepsána asistence policie, u Drážďan jsme dostali od policie neplánovaně pozvánku na parkoviště a byli jsme důkladně zkontrolováni a zváženi.

Spolupracuješ v tomto oboru s nějakou českou firmou a jaké jsou tvoje zkušenosti s českými přepravci a doprovody?
Ano, chtěla jsem je původně jmenovat, ale je jich moc. Vážím si i malých firem, takže bych tuto otázku využila a chtěla bych všem českým partnerům touto cestou poděkovat. Transporty českých firem jsou dobře připravené a ještě jsem nezažila, že by některý nedojel v plánovaném termínu do cíle. Výměna doprovodu na hranici je nekomplikovaná, proto jsem se rozhodla svoje služby ponechat na území Německa a s českými doprovody spolupracovat, místo abych jim konkurovala.

Jsi jediná zahraniční členka Sdružení řidičů CZ, nabízíš českým řidičům pomoc při řešení problémů v Německu. Dá se tak říct, že děláš o hodně víc než musíš. Využil už někdo této tvojí nabídky ?
 Jak jsem již napsala, při rozhovorech v průběhu transportu se dovídám, jaké starosti a problémy mají čeští řidiči v Německu. Jsou určité rozdílnosti v německých zákonech a předpisech oproti českým a přiznejme si, asi málokdo z českých řidičů, a tím myslím i řidiče osobních vozů, zná ty české. Nejčastěji mě žádají kolegové o pomoc při tlumočení, vysvětlování předpisů a zákonů, zjišťování informací, jako např. povolené dálnice o prázdninách. Moje tel. číslo má většina řidičů, které doprovázím a většina členů Sdružení řidičů.

Proč jsi se stala členkou sdružení – pro tebe zahraničního?
Myslím, že by si řidiči měli pomáhat. Sdružení je jediná možnost, jak se pokusit změnit legislativu. Mě osobně vadí nedomyšlenost sociálního předpisu, který by měl být pro řidiče, ale často je spíš proti němu. Musím ale přiznat, že někdy jde o jeho neznalost ze strany řidičů, čímž si sami dělají život těžší, ale také ze strany školitelů, kteří ho řidičům špatně vykládají. Někdy nepřiměřeně tvrdé postihy za malá překročení ze strany kontrolních orgánů dělají ze sociálního předpisu spíše nesociální. Moje názory k této problematice si můžou čtenáři přečíst na fóru Sdružení.

Myslíš si, že se vyplatí zřídit si pojištění právní ochrany ?
Každému řidiči doporučuji právní dopravní pojištění. Často je to jedno slovíčko které je špatně vyslovené, a to rozhodne o vině a nevině. Sdružení řidičů CZ se podařilo dojednat pro členy zvláštní výhodné podmínky u pojišťovny Axa a proto bych to všem co takové pojištění nemají, jen doporučila.

 Děkuji za rozhovor a fotografie